Děda bude číst
02.09.09
Děda seděl v rohu místnosti. Copy fousů se mu splétaly dohromady. Právě se probudil ze zdřímnutí. Děti kolem něj na něj koukaly se zaujetím. On se na ně žertovně zaškaredil a děti to pochopily, jak on zamýšlel. Otevřely vaky a na stůl začaly vyndavat svoje knihy. Děda se díval z jednoho na druhého, jako by hledal ve sbírce filmů nějaký, ze kterého by si pustil svou oblíbenou pasáž. Zhoupl se líně ještě dvakrát na nožkách olověné židle. Pak pohleděl na Věrušku a zeptal se jí. Věruško, chceš dneska? A Věruška zatřepala malou hlavou, jakože nechce. Děda se mile pousmál. Věděl že musí být trpělivý a s Věruškou obzvlášť, nejenom že to je dobré obecné chování k dětem, ale u Věrušky dokonce ověřeno praxí. Tak tedy kdo jiný by mě potěšil? Přemítal si v hlavě děda. Než však požádá někoho dalšího, rozhodl se děda že se na to zhoupne. Čendo, přines mi prosím sáňky. Čenda čiperně vyskočil a běžel dědovi pro sáňky. Nebyli to pravé sáňky, jen tak tomu mezi sebou říkali. A už byl zpět. Namontuješ mi je tam prosím? Zeptal se děda. Čenda kývnul. Sáhl dědovy do čutory pro šroubovák. Pak položil bronzové sáně pod ocelovou židli. Vešli se tam úplně přesně, bylo poznat že sou sáňky dělané přesně na dědovu židli. V každé noze židle byl pro tuto příležitost přichystaný šroub. Čenda je rychle utáhl, bylo vidět, že neutahuje poprvé. Utahované šrouby zajeli do příslušných škvírek na sáňkách. Sáňky a židle jsou teď jeden předmět děti. Řekl děda. Mám rád, když mizí hranice děti. Teď zmizela jedna hranice. Hranice mezi sáňkami a židlí. Proto vám říkám, abyste nevyznačovali přímou řeč, když píšete. Ne že bych vám to zakazoval, však mě znáte. Uvozovky jsou hranice. Ale když příběh teče bez ohledu na to, jestli někdo mluví nebo něco dělá, můžou se dít podivuhodné věci. Struktura, jak se říká učeně, děti, dává věcem řád. Někdy je řád neřád, však to znáš, žejo Kájo? Kája přikývl a pousmál se, celkem roztomile, že to až dědu na duši zahřálo. Co ty Kájo, neukážeš mi svojí knížku? Kája chvilku váhal, ale pak kývl, jako že ukáže. Děda začal listovat. Koukám, že jich několik přibylo. Řekl děda znalecky. To mi děláš radost. I tenhle nový přechod se ti povedl hezky, sice mi ten spánek připomíná přísloví na komára s bambitkou, ale proč ne, to jak to pokračuje dál je dost zajímavé. Pronesl děda spokojeně a bylo poznat, že už našel místo od kterého začne. Děda začal číst uprostřed šesté stánky Kájovy knihy. Jak četl pomalu začínali všichni klimbat. Dlouho však nespali a všichni se začali zase probouzet ze sna. Probudil se i Vašík kluk. Vašík se rozhlédnul po místnosti. Popadl šroubovák co se s jeho pomocí připevňuje židlička k sáňkám, protože dostal nápad co by mohl rozmontovat. Už dlouho jim to s dětmi vrtalo hlavou a teď to konečně může zjistit. Chtěl využít příležitost, dokud se děda úplně neprobudí, dokud jsou jeho záda nechráněná. Rychle k dědovi přiběhl a vylomil šroubovákem zámek na jeho zádech. Kája se zhrozil protože věděl, co se stane. Kája byl autorem. Rychle běžel k Vašíkovi, snažíce se ho zastavit v otevírání dvířek na dědovo zádech. Tušil však že to nestihne a taky že nestihl. Vašík dvířka otevřel. A okýnkem v dědových zádech vykoukl Kája. Druhý Kája. Úplně stejný Kája jako Kája až na to že měl celý obličej posetý vráskami. Děda stále četl, ale jeho hlas nějak zesyntetičtěl. Najednou zněl jako stroj. A z jeho zad teď koukal ven vrásčitý Kája do tváře Káji dítěte. Bál se, že celou situaci neodhadl, že zašel až moc daleko. Kája uvnitř dědových zad s ním soucítil, ale zároveň cítil vztek. Nedalo se nic dělat, teď musí z dědova těla vylézt ven. Vylezl a děda se sesul na zem jako oblečení, které si člověk svlékne a hodí na zem, že ho uklidí později. Kája stařec byl v dědovy nahý. Styděl se před děvčaty a tak z dědy válejícího se teď na zemi jako kus hadru sundal oblečení a sám si ho na sebe oblékl. Na zemi teď ležel nahý cár dědy. Výměna Kájů. Řekl Kája stařec hrubě a ušklíbl se. Kája věděl co se tím má na mysli. Zvedl dědu ze země a začal do něj lézt jako do oteplovaček. Vrásčitý Kája ho ale zastavil. Sundej si oblečení, tam vevnitř ho už stejně nebudeš potřebovat. Kája se tedy svlékl a vlezl si nahý do nahého dědy. I když za ním zavřeli dvířka na dědových zádech, stejně ještě chvíli slyšeli jak vevnitř pláče. Zvuk pláče se však ztratil, když se děda oblékl do Kájova oblečení. Bylo mu trochu malé, ale děda si nepotrpěl na pohodlí. Děda mrkl na Káju a ten pochopil, že je s ním děda spokojen.


Tady k tomu můžete napsat komentář
Jméno:
Opište text v rámečku: