Král, královna a robě (Part 1)
28.10.08
Byli tři: král, královna a robě. Žili uprostřed země, na veliké dřevěné desce na dlouhé dřevěné noze. Král a královna si nepamatovali co se dělo před tím než se objevili na dřevěné desce, žádné vzpomínky na dřívější život jim nezůstaly nebo možná nikdy takové vzpomínky nebyly. Měli jen obecné znalosti, podobného ražení jako že třísky jsou tenoučké kusy dřeva a vědomí toho že jsou král a královna. A že ten třetí je robě. Věděli co být králem a královnou znamená a nezapadalo jim to do jejich stávající situace. Přesto byli toho názoru, že něco takového, jako postrádat jakýkoliv praktický důsledek toho, že je člověk král nebo královna, není dostatečný důvod proto, aby přestali být králem a královnou. To je napořád, nebo do té doby než vám to někdo sebere a vy o tom víte, ale to se jim nestalo. Uvědomovali si, že jsou v podivné situaci a často jim to kazilo náladu. Ne však příliš často, protože robě jim dělalo nezřídka radost. Měli ho rádi, stejně jako mají rodiče rádi svoje děti, možná i víc než to bývá v průměru u rodičů zvykem. Robě našli přilepené pod deskou v blánovém obalu, všimli si ho hned napoprvé, při prvním zkoumání prostoru pod desku. Když spali, mizelo špinavé nádobí a objevovali se nádoby plné čerstvého jídla. Nechodili na záchod a nedivili se tomu, patrně šlechtické vnitřnosti fungují odlišně než ty naše. U východního okraje desky byla středně velká skříň s několika předměty. To že je to východní okraj věděli jen díky tomu, že ve skříni byl také kompas. Situace byla totiž taková, že tam kde se právě tihle tři nacházeli žádné slunce nevycházelo ani nezapadalo ba dokonce tam žádné slunce nebylo. Jenom nebe, které měnilo barvu. Noční hvězdy nebo měsíc tu taky nešli vidět. Bylo to v některých drobnostech prazvláštní místo, ale král a královna se tím nenechávali vyvést z míry. A robě už vůbec ne, to znalo jen to co poznalo tady. Nevěděli pořádně jak tam už jsou dlouho, nepotrpěli si na statistiky. Ale bylo to dostatečně dlouho na to, aby robě už zvládalo tvořit věty. Stejně je ale podle toho těžko soudit, jak tam byli dlouho, protože byli společně dobří učitelé nebo bylo robě dobrý žák, to si mysleli celkem přesvědčeně. V noci slýchávali šramot, jako by kolem jejich ležících těl někdo potichoučku našlapoval. Když otevřeli oči, tak si ničeho nikdy nevšimli, jen to vždy znamenalo, že šramot ustal. A tak brzy při šramotu přestali oči otevírat, díky čemuž přestal předčasně končit. Většinou ho přestali slyšet až když usnuli, byl to však pro jejich usínání blahodárný šramot tak byli spokojení. Jako když večer kapou kapky deště na okno v ložnici nebo jako hučení a kolíbání jedoucího auta, když v něm člověk usne. Člověk znající jejich situaci jen letmo by se určitě divil, že vydrželi na desce tak dlouho, bez toho aby se ji třeba pokusili slézt dolů. Jim tam toho ale moc nechybělo, měli si pořád o čem povídat. A robě jim dělalo radost. Navíc se předměty ve skříni čas od času zajímavě měnili. A z desky byl moc pěkný výhled. Ale v poslední době jim začala konverzace váznout, témata totiž docházela a nová vznikala čím dál pomaleji. Rozhodli se proto sjet s deskou dolů. Ve skříni byla zrovna mimo jiné pilka, kladivo, hřebíky a velice dlouhé lano. Plán na cestu dolu vymyslela královna. Šli na to následovně: Do prostředku desky zatloukli hřebíky. Tedy zatloukli hřebíky do místa kde byla deska připojená k dlouhé dřevěné noze. Za tyhle hřebíky přivázali čtyři provazy. Dále si z provazů přichystali čtyři očka. Následně do každého ze čtyř rohů desky přibili hřebíkem jedno očko. Skrz každé očko provlékli jeden ze čtyř provazů, které vedli z prostředku desky. Provlečené provazy chytnul král pevně do rukou. Královna si vzala pilku a začala řezat kulatý otvor do desky, otvor se středem u hřebíků z kterých vedly čtyři provazy a průměrem o něco větším než byl průměr průřezu dlouhé dřevěné nohy. Takže když královna dokončila řez, v desce to škublo a celá se posunula o trošku blíž směrem k zemi. Deska teď visela na čtyřech provazech, které držel král v rukou. Aby se dostali dolů, král začal provazy pomalu povolovat. A tímhle způsobem jeli dolů jako v pomalém výtahu na lidský pohon. Těšili se dolu.

nožka




Tady k tomu můžete napsat komentář
Jméno:
Opište text v rámečku: