Povídka o krysách
01.06.08
Byl odpolední čas. Pár lidí v koutě mluvilo se zaujetím o něčem zajímavém. Zbytek možná taky, kdo ví. Pod podlahou se proháněli krysy, které tam skupina chovala. Krmili je stejným jídlem, které jedli oni. A proto se s nimi krysy samy od sebe spřátelili. Občas nějaká vyběhla otvorem, který byl pro tento účel skupinou vytvořen. Pak se uctivě uklonila vydala se k některé z debatních skupin, kde buď poslouchala, nebo se pískáním snažila naznačit nějaké svoje myšlenky. Je zajímavé, že místní krysy se chovali velice inteligentně, nikdo včetně krys si to neuměl uspokojivě odůvodnit. Tedy možná to někdo dokázal, ale nikdy to veřejně neřekl. Toho odpoledne se však žádná krysa neukázala nahoře mezi lidmi. Zato hlasitěji než obvykle bylo slyšet nejrůznější šramocení pod podlahou. Všichni nahoře tušili, že krysy společně na něčem pracují. První krysa vylezla až druhý den. Nesla v tlamičce kus nějakého zařízení, z části ze dřeva, zčásti z drátů. Odložila zařízení na koberec na kraji místnosti, uctivě se uklonila a šla zpět pod podlahu. Brzo přišla jiná krysa a nesla také nějaké zařízení, tentokrát jakýsi měch na provázku. Položila ho k prvnímu zařízení, stejně jako první krysa se i tato uklonila a vběhla zpět pod podlahu. Takhle to pokračovalo celý den až k večeru byla celý koberec pokryt nejrůznějšími věcmi. Hodně lidí ze skupiny chodilo kolem koberce a se zájmem a zvědavým pobavením si prohlíželi jednotlivé předměty. Přibližně dvě hodiny po přinesení posledního předmětu přišli všechny krysy na koberec. Velice uctivě se všechny naráz skupině uklonili a pustili se do práce. Začali něco ze součástek dávat dohromady. Práce jim šla dobře od tlapičky a protože byli v dobré náladě, začali pískat melodii jedné z písní, kterou skupina občas hrála na hudební nástroje, které se v místnosti nacházeli a k tomu zpívali. Jak to skupina slyšela, rozešli se k nástrojům a společně s krysami hráli a zpívali. První sloka písně zněla takto:

Na trůně z lega
Pozoruj proměnu ega
V ruce žezlo mám
Klidně ti ho dám

V takovéto atmosféře se krásně pracovalo. Krysy postupovali ve svém díle a mnohým ze skupiny už bylo jasnější, na čem pracují. Spousta drobných součástek zmizela a místo nich tu teď bylo méně o to komplikovanějších a větších součástí. Po několika hodinách ležel na koberci už jen jeden předmět. Všem už bylo jasné, co to nejspíš je. Bylo to o něco větší než ležící lidská postava a také to tak vypadalo. V patě měl stroj dvířka. Jedna z krys je otevřela. Všechny krysy se znovu uctivě uklonili a po jedné skrz dvířka vlezli dovnitř stroje. Zanedlouho poté co se za poslední krysou zabouchly dvířka se začala projevovat aktivita uvnitř stroje. Bylo slyšet a nepatrně i vidět nafukování a smršťování nejrůznějších měchů zabudovaných do přístroje. Zanedlouho poté bylo vidět drobné cukání a blikání. Pak to ve stroji zachroptělo a stroj si sednul, mile se usmál a řekl „Ahoj!“ Tak vznikla multibytost Řehoř – velice milé, chápavé a hloubavé stádečko krys s lidským zevnějškem.


Tady k tomu můžete napsat komentář
Jméno:
Opište text v rámečku:

sisi
napsal 03.03.09 v 00:13 tohle:
Smekám!