Středeční kaštany
17.06.09
Pod stromem seděli a dlabali kaštany, ty co byly pod stromem popadané. V létě moc kaštanů člověk pod stromem nenajde a tak si řekli, že když už tak je snědí. Byly sladké s kyselou krustou. Moc dobré kaštany liboval si skoro každý. Vždyť i děti se seběhly aby ochutnaly tu dobrotu. Maminky se nejdřív tvářily zaraženě, ale pak si řekly, vždyť je léto! A začaly třást kmenem kaštanu aby dostaly více těch mršek k zemi. Konkurenční maminky svým třepotáním posílaly kaštany na konkurenční děti. Kdekdo se přejedl a sedl si opodál, tiše funěl do rytmu okolního děje. Kaštany došly. A s nimi i dobrá nálada dětí, kteréžto měli chuť na více a více. Jedna maminka si nechala zásobu kaštanů na potom v igelitce. Jiná maminka to zjistila, tedy na nic nečekala a přiběhla k igelitce, zabořila do ní hlavu a najeden srk vysála všechny kaštany do plic a umřela. Ostatní maminky to vzalo u srdce a započali pláč. Stal se však zázrak, místo slz dopadaly na zem kaštany. Radostné děti bujaře pobíhaly a dlabaly slzy o sto šest. Maminky plakaly usedavě a líbezně, jakoby upřímný smutek nepřekonala žádná úroda. Kaštany, říká se, jsou známka dospělosti a vyzrálosti. Maminky tak názorně potvrzovaly svojí emocionální vyzrálost a pláčem byl zaplněn celý park. Děti žasly nad úrodou a pomalu přestávaly jíst. Kdo by jedl když jeho maminka pláče kaštany. Kdo by radši nešel k ní a necítil pocit nebezpečí. Děti se začaly kupit kolem svých maminek a kaštanů nepřestávalo přibývat. Pak postupně přestaly plakat, otřely si oči aniž by to mělo jakýkoliv význam a postupně se vytratily do svých domovů následované zmatenými a najedenými dětmi.


Tady k tomu můžete napsat komentář
Jméno:
Opište text v rámečku: